V závěrečném, 24. okénku adventního kalendáře se vracíme k samotným kořenům Semínkovny – k její zakladatelce Kláře Hrdé. Dozvíte se, jak se z jednoho nápadu z Francie za deset let zrodila síť více než 200 semínkoven v ČR i v zahraničí. Společně s tím představujeme i rodinný cukrový hrách ‘Hejzlarová’ – odrůdu, která se dědí po generace a připomíná, že vztah k rostlinám může být součástí našeho rodinného příběhu.
Klára Hrdá, zakladatelka Iniciativy Semínkovna / Hrách ‘Hejzlarová’
Adresa: info@seminkovna.cz
Kontakt: https://seminkovna.cz
Medailonek
Klára Hrdá, zakladatelka Iniciativy Semínkovna
Jsem vystudovaná botanička a celoživotní milovnice rostlin. Se semínkovými knihovnami jsem se poprvé setkala v roce 2014 během rodičovské dovolené ve Francii. Koncept sdílení semínek mě tehdy nadchl a inspiroval k myšlence, že podobná iniciativa by měla vzniknout i v Česku.
Po návratu domů jsem se rozhodla založit první semínkovou knihovnu – Semínkovnu – podle francouzského vzoru grainothèque. V srpnu 2015 jsme ji otevřeli v Libenicích u Kolína a krátce poté následovala pražská Semínkovna, která zaujala média i veřejnost. Během několika let se myšlenka rozšířila po celé zemi.
Dnes síť tvoří více než 180 aktivních Semínkoven, do kterých se zapojily tisíce lidí. Český model inspiroval i další země – Slovensko, Polsko, Gruzii, Moldavsko i Ugandu. Za tuto práci jsme byli oceněni jako semifinalisté Cen SDG’s 2022.
V roce 2016 jsem založila spolek Semínkovna, z. s., který síť zastřešuje a rozvíjí vzdělávací programy pro děti i dospělé v rámci platformy Semínkovna EDU. Mám radost, kolik lidí se díky této iniciativě pustilo do domácího semenaření a objevilo radost z pěstování vlastních semínek.
Semínkovna se pro mě stala velkou inspirací a hlavně místem, kde jsem potkala spoustu skvělých lidí. Největší radost mám z toho, že mohu ostatním ukazovat, že domácí semenaření není žádná raketová věda – zapojit se do něj může opravdu každý.
TIP:
Semínko
Hrách ‘Hejzlarová’ (Pisum sativum convar. axiphium)
Rodinná, původně polská odrůda cukrového hrachu, přenesená po roce 1945 z oblasti Zelowa (kde žila česká protestantská menšina) zpět do Čech a od té doby uchovávaná v rodině Hejzlarových.
S touto odrůdou jsem se poprvé setkala při otevření druhé oficiální semínkové knihovny v České republice – v Praze. Tehdy mi ji přinesla jedna uchovatelka a říkala, že jde o skvělou odrůdu, se kterou má výborné zkušenosti, a že bych ji měla určitě vyzkoušet. Od té doby ji uchováváme i u nás doma a její semínka sdílím v rámci sítě Semínkoven, stejně jako při spolupráci s mateřskými školkami v Praze i dalších městech.
Zajímavostí je, že krátce po vzniku české sítě Semínkoven jsem se zúčastnila školení Nadace Via pro zakladatele neziskových organizací (díky němuž vznikl spolek Semínkovna, z. s.), kde jsem se setkala s potomkem rodiny Hejzlarových, která semínka darovala do českého Gengelu. Vyprávěla mi, že se tato odrůda v jejich rodině uchovává skutečně po generace.
Tento hrách dnes nelze běžně zakoupit a je krásným důkazem, že pokud vznikne vztah mezi člověkem a rostlinou, může přetrvat celé generace jako cenné dědictví po našich předcích.
I díky síti Semínkoven a organizaci Gengel se tato odrůda rozšířila mezi pěstitele po celé republice. Ceněna je pro své nádherné květy a velké, sladké „cukrové“ lusky. Jde o pozdnější, spolehlivou a velmi chutnou odrůdu, která má i mimořádnou historickou hodnotu – dobové prameny dokládají podobnost s cukrovými hrachy pěstovanými v Polsku už v 18. století.
TIP:
Rostliny této odrůdy hrachu jsou vzrůstné, vysoké okolo dvou metrů a na zahradě vytváří skutečně impozantní porost, proto potřebují oporu. Tvoří krásné velké fialové květy a masité, mírně nasládlé lusky s typickým zakroucením a vláknem na hřbetu. Lusky se sklízejí mladé – chutnají výborně syrové i tepelně upravené (dušené, vařené). Zrna jsou na první pohled odlišná od obvyklého hrachu: jsou svraskalá, poměrně velká a jakoby drobně fialově kropenatá.
Při jejich semenaření se vyřazují tzv. „nafouklé lusky“, které mají vnitřní pergamenovou blánu a nejsou vhodné jako cukrový hrách; semeno z nich lze ale využít v kuchyni jako luštěninu. My je máme nejraději čerstvé utržené přímo z porostu. Jako opora se mi nejvíce osvědčily větve z ovocných stromů, které zbydou po prořezu.
