Je semínkovna legální?

Publikováno 3.7.2017

Iniciativa Semínkovna v září oslaví své druhé narozeniny působení v České republice. Vznikla na základě inspirace francouzskými Les Grainothéques, které fungují od roku 2013 ve Francii. Semínkovny mají mnoho poslání, tím nejhlavnějším je zejména osvěta týkající se domácího semenaření a problematické situaci týkající se osiv a dramatického úbytku biodiverzity, ke kterému došlo (a dochází) díky nevhodným trendům nastaveným v moderním zemědělství během uplynulého sta let.

Iniciativa Semínkovna je bezplatná a dobrovolná občanská iniciativa, do které se může zapojit kdokoliv. Ačkoliv z velké části funguje na vzájemné důvěře i ona má daná pravidla. Spolu se Semínkovnou probíhají i kurzy základů domácího semenaření i občasná setkání sloužící k výměně znalostí a zkušeností mezi semenáři.

Od samého začátku je částí odborné veřejnosti považována za aktivitu nevítanou a nelegální. Ačkoliv se dialogu s kýmkoliv nebráníme, jedná se většinou o nepřímé hrozby a výhrůžky a zastrašování.
Osobně považuji aktivity Semínkoven za legitimní potřebu mít přístup k vybranému osivu a smět si jej svobodně vyměňovat, tak, jako to činili po staletí naši předkové. Věřím, že je naším právem smět semenařit i v domácích podmínkách a podílet se na tom, aby tyto znalosti nevymizely. Považuji schopnost produkovat si potravu od semínka k semínku za zásadní schopnost, která nám zaručuje svobodu a nezávislost. A byť by se jednalo o jedinou odrůdu, i to je malý krůček, kterým bychom se měli vydat. Každý z nás by se měl zapojit v boji za záchranu mizející biodiverzity.

Možná jste mnozí zaznamenali obsáhlý článek na téma Semínkovny v časopise Zahrádkář (červenec 2017). Jsem za tento článek vděčná, byť je jeho cílem spíše lidi od semínkové iniciativy odradit . Nicméně shrnuje velmi podrobně, jak je to právně se Semínkovnou vlastně je, čeho se vyvarovat a kde jsou hranice ilegality. Myslím, že odpovídá na mnohé otázky a ve finále dává za pravdu mému chápání zákona o osivu a sadbě.  Následně jde o výčet všech možných chorob, přenosných osivem, což je rovněž cenným zdrojem informací pro domácí osiváře. Dovolím si nesouhlasit s informací, že v semínkovnách motivujeme k semenaření nemocných rostlin  či rostlin s  nevhodně  a neodpovídajícím způsobem tvarovaných rostlin. Naopak, zdůrazňujeme nutnost výběru semenic  – zdravých a silných rostlin odpovídajících charakteristice dané odrůdy jako vhodnou prevenci šíření chorob.  Domácí semenaření je náročná a odpovědná činnost a věřím, že pokud již vynaložíme tolik energie a péče, nemáme zájem „znehodnotit“ si výsledek sběrem osiva z nevhodných rostlin.

Ráda bych shrnula zásadní informace, které tento článek přináší po stránce legislativa a Semínkoven:

• Z pohledu legislativního nedochází k porušení žádného platného předpisu, pokud semínkovny představují činnost bezplatného půjčování osiv mezi mezi fyzickými osobami.
• Osivo získané ze semínkovny nesmí být dále obchodně využito.
• Semínka nesmí být „půjčována“ podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám, pak už by se mohlo jedna o uvádění osiva do oběhu, což podléhá uvedenému zákonu o osivu a sadbě.
• V semínkovně se nesmí nabízet osivo odrůd, které jsou vlastnictvím držitele šlechtitelských práv, bez souhlasu tohoto majitele. (Jedná se např. i o tykev typu Hokkaido, kterou vlastní společnost Semo). Za porušení tohoto pravidla hrozí právní postih. Autor šlechtitelských práv, který by v semínkovně nalezl svou odrůdu pod stejným názvem, by mohl vymáhat škody na ušlém zisku.
• Ani zákon o rostlinolékařské péči neomezuje činnost semínkoven, pokud se jedná o výměnu mezi fyzickými osobami.
• Z pohledu fytosanitárního jsou pro uživatele rizika nízká, neboť  semena rostlin v takto „zanedbatelném“ množství jsou z hlediska možnosti šíření karanténních škodlivých organismů málo rizikovým materiálem.
• Na osivo sdílené v semínkovnách se také nevztahují ustanovení rostlinolékařských předpisů o povinné soustavné rostlinolékařské kontrole a povinnosti opatřovat osivo rostlinnolékařským pasem.

Tolik k výčtu informací uvedených v článku.

Na závěr jen toliko: Věřím, že by bylo oboustranně přínosné, kdyby nás jak české úřady, univerzity a další oficiální organizace i české osivářské firmy vzali za své partnery  a ne protivníky, kdyby probíhal  vzájemný dialog, mentoring… Věřím, že náš cíl je společný a vzájemná spolupráce by podpořila růst odbornosti mezi lidmi, kteří se rozhodli semenařit v domácím prostředí jako součást péče  o přírodní zahradu.